Babiččino údolí patří mezi nejznámější výletní místa Východních Čech. Právě sem umístila Božena Němcová děj svého románu Babička. Tady někde chodily skutečné předobrazy babičky, vévodkyně Zaháňské, Barunky a jejích sourozenců, psů Sultána a Tyrla i bláznivé Viktorky.

Krajinu táhnoucí se od České Skalice podél řeky Úpy ze severu nazval Babiččiným údolím poprvé roku 1878 smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička. V červenci roku 1952 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a umění Ratibořice s údolím za státní krajinnou a národní rezervaci. Později byla příroda Babiččina údolí zahrnuta do chráněného území a dnes je jeho jižní část od České Skalice až ke Slatinskému mlýnu nazývána národní přírodní památkou.

Na začátku Babiččina údolí stojí známé pískovcové sousoší babičky a dětí. Autorem díla je akad. sochař Oto Gutfreund a autorem architektonického řešení prof. akad. arch. Pavel Janák. Pomník patří k nejkrásnějším pomníkům v Čechách.

A co v Babiččině či Ratibořickém údolí skutečně uvidíte? Moderní empírové zámecké sídlo poupravené v klasicistním stylu, jezírko a na louce před zámkem park, zděný skleník s bytem pro zahradníka. Při vnitřních úpravách zámku byly v několika místnostech odkryty a restaurovány nástěnné malby z doby kněžny Kateřiny Zaháňské.

Staré bělidlo – dřevěná roubená chalupa krytá šindelem, byla po roce 1945 vybavena dobovým lidovým nábytkem a zařízením ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Panklovi (rodiče Boženy Němcové) zde nikdy nebydleli, ale spisovatelka tu prožila léto se svými dětmi.

Nechybí zde ani Viktorčin splav, i když dnes už je z kamene a betonu. Dnešní betonová a kamenná čela splavu musela být při posledním natáčením barevného Moskalykova filmu před rokem 1970 přechodně obložena nařezanou kulatinou z velkých kmenů, aby splav připomínal dobu spisovatelčina dětství.

Mlýn se čtenářově představě podobá více – jednopatrová kamenná budova, zařízená mlýnice, pekárna, dvě komory, dobový nábytek a předměty, obnovené dřevěné mlýnské kolo.

Původní ratibořická hospoda se stala panskou teprve po roce 1858, kdy ji Dominik Celba prodal princi Jiřímu Vilémovi Schaumburg-Lippe. Dnešní úpravy i přestavba hospody pocházejí z počátku šedesátých let našeho století.